Můj osobní příběh.

–  ze školní lavice rovnou na štafle 

 

Už když jsem byl malým klukem a u nás se malovalo, tak jsem se snažil se vším pomáhat. Vzhledem k tomu, že můj táta se znal s místním malířem, tak jsem měl dovoleno být u veškerých činností s malováním spojených. Rodiče když viděli jak mi to jde a jak  mě to baví byli odhodláni mě v této činnosti podporovat. Můj otec je zedník a ví jaká je zedničina dřina. Byl rád, že jsem se nevydal v jeho šlépějích a vybral jsem si daleko pestřejší a barevnější řemeslo.

     V roce 1994 jsem začal studovat učební obor Malíř interiéru. Řemeslo mě hrozně bavilo. Měl jsem veliké štěstí na našeho mistra vyučující praxi, který mě naučil spoustu postupů z lakýrnické práce. Za tři roky školy jsem se na rozdíl od všech spolužáků vyučil s vyznamenáním a myslel si že jsem připravený vykonávat řemeslo. Hned po mých  posledních prázdninách jsem nastoupil k malířské a lakýrnické firmě jako lakýrník. V mé situaci (po vyučení), kdy mě nechtěli bez praxe nikde přijmout jsem byl velice rád. Nakonec jsem zjistil, že práce lakýrníka a ne malíře byla mojí výhodou. Když jsem získal v prvním zaměstnání roční praxi i v lakýrnickém oboru, rozhodl jsem se podnikat na živnostenský list. Měl jsem přislíbeno podnikat s jedním známým (zedníkem). Nakonec to však nedopadlo. Zůstal jsem bez práce, bez řidičského průkazu i bez finančních prostředků jen s živnostenským listem. Snažil jsem se jak se dalo tzn. reklama formou letáků, práce pro známe a rodinu. Postupně jsem si začal nakupovat nářadí, materiál a také jsem si zhotovil řidičský průkaz a koupil první svůj automobil. Vzhledem k tomu, že jsem pracoval stále bez jakékoliv pomoci jsem měl čím dál větší praxi, zkušenosti a zároveň radost s počtem přibývajících spokojených zákazníku. Během následujících tří let jsem poznal spoustu dobrých řemeslníků a zákazníků, kteří mi v začátcích pomohli. S některými spolupracuji až do dnes. Práce mě velice bavila a měl jsem jí čím dál více. Když už jsem zakázky pomalu přestal stíhat, chtěl jsem někoho šikovného k ruce, kdo by mi pomáhal s většími zakázkami. Problém byl bohužel v mém věku. Byl jsem příliš mladý na to, abych někoho zaměstnával, nebo častěji spolupracoval s někým výrazně starším. Mladší vyučené řemeslníky nebylo možné pro jejich nezájem a nedostatek sehnat a ti výrazně starší mě nedokázali v plné míře respektovat. Což byl v té době největší problém. Také jsem si prošel špatnými zkušenostmi jak na straně některých zákazníků zákazníku tak i u pár nepoctivých firem, kteří využili mého věku a mé tehdejší důvěřivosti. Přibližně pět let od mých 22 let do 27 let jsem se nikam dál výrazně v podnikání neposunul. Pak přišlo založení  rodiny, dvě děti a s nimi nová inspirace a motivace, rovněž také strach z toho, abych vše zvládl co do sil tak i financí. S papírováním mi začala pomáhat také moje pani, která byla tou dobou na mateřské dovolené, pokud se to dovolenou dá nazvat. Nároky klientů se rok co rok  stupňovali co do kvality prací tak i počtu potřebných smluv a zhotovování nabídek na počítači. Nestačili už jim jen ústní dohody, nebo jednostránkové objednávky. Měl jsem pocit, že se z malíře a lakýrníka stává postupně úředník. Začali jsme psát písemné nabídky, smlouvy, předávací protokoly a ostatní potřebné dokumenty k podnikání. V dalších čtyř letech jsem se posunul v podnikání výrazně dále. Byl to pro mě zlomový okamžik. Začal jsem spolupracovat s jinými řemeslníky, kteří také podnikali na živnostenský list. V této době jsem začal pociťovat úlevu, že už na veškeré práce nejsem jen sám. Začal jsem se zajímat také o jiné stavební obory, které předcházejí, nebo navazují na malířské a lakýrnické práce. Prostě mi už nestačilo jen malovat a lakovat. Chtěl jsem realizovat větší zakázky, kde není potřeba spoléhat se na jinou firmu, která by nás nějakým způsobem brzdila či nekvalitním odvedením své práce poškozovala celkový výsledek našeho díla. Vzhledem k tomu že já nerad odmítám zákazníky, nebo nestíhám plnit dohodnuté termíny prací, bylo potřeba poohlédnout se po nových zaměstnancích. Otázka byla jaké a kde je sehnat. Podal jsem si inzerát a také jsem kontaktoval mé známé. Nakonec se mi podařilo přibrat čtyři zaměstnance, kterým soustavně pilně věnoval a učil je postupně všemu co umím. V současné době disponuje naše firma osmi páry šikovných rukou schopných plně provádět veškeré činnosti spojené s rekonstrukcí bytů, domů, schodišť, kanceláří a dalších prostor. Přesto stále zůstáváme specializováni především na malířské a lakýrnické práce. Od roku 2011 jsme hrdí členové cechu malířů a lakýrníků ČR se kterými udržujeme pravidelný kontakt i spolupráci. V soutěži živnostník roku pořádané 2013 jsem se umístili mezi pražské finalisty. Dá se říct, že naše firma je rodinná vzhledem k faktu , že kromě již zmiňované manželky spolupracuji i s mým mladším bratrem a otcem kteří jsou vyučení v zednickém oboru.